Zapaloval jsem dlouhé svíce

a odříkával tiše modlitbu za mrtvé,

když mě vyděsil výkřik věřících,

jež se až hystericky křižovali

a prosili o spásu.

 

Když jsem přispěchal podívat se

co způsobilo ten nevídaný poprask,

spatřil jsem muže,

jež byl naprostým ztělesněním hříchu.

Podivně sevřelo se mi Srdce,

když vysoký muž oblečen jen do vzduchem rozevlátého saka

tak dával na odiv svou nahou hruď

pokrytou obrazy Ďábla a znakem " Šelmy "

Jak hříšně působily ty nízké kožené kalhoty

na nichž třpytily se kolem pasu stříbrné řetězy s kříži.

A jak moc bezbraně jsem se cítil,

když skrz jeho havranní vlasy

dolehl na mě spalující pohled . . .

. . .

Rozhodl jsem se vyjít vstříc tomu

co vkročil do domu Páně,

neboť jsem se ho chtěl zeptat

zda mu mohu nějak pomoci.

Ovšem zarazil jsem se hned

jak přistoupil ke svěcené vodě.

Ten Úkaz,

který se mi naskytl mi totiž doslova vyrazil dech.

Něžně, skoro až s přehnanou svátostí

smočil v ní své dva útlé prsty

a posléze je strčil do úst,

kde je začal nemravně olizovat.

Pokřižoval jsem se . . .

Dal se do kroku - pomalu.

Klapot jeho bot se odrážel od kamenných zdí kostela

a náhaněl strach.

Působilo to jako příchod Smrti,

jež si násilně vezme naše životy.

On ale přistoupil ke mne

 - mohl jsem si tak všimnout té sličné tváře

 s půvabně vykrajovanými rty

 a kouřově podmalovanýma očima - 

Naklonil se k mému uchu

a pak tiše zašeptal:

" Žádám Vás o zpověď . . . Otče. "

. . .

Měl jsem z něho strach,

měl jsem strach z jeho nemravných slov.

Ovšem pravdou bylo,

že jsem tiše naslouchal jeho hříšným vášním

a nebyl jsem schopen ho přerušit.

Mluvil o oddávání se rozkoším opiátovým,

alkoholovým a především těm sexuálním.

Srdce zběsile bušilo mi v hrudi,

když sladce šeptal o dosažení neskutečné extáze

za pomocí různých praktit

o kterých jsem si ani nebyl vědom,

jak mohou fungovat.

Bez sebemenší ostýchavosti mluvil také o ženách,

které žadonily o hrubé milování a polibky

a o mužích,

jež si bral ze zvědavosti

a z ryzí zkušenosti . . .

Já . . . snažil jsem se ho přerušit,

ale nešlo to!

Čím déle mluvil,

tím více jsem v těle cítil horkost,

která nešla uhasit.

" Myslím " řekl jsem rozechvělým hlasem

" že byste měl odříkat . . ."

" Ne, ne, žádné Otčenáše. " přerušil mě sladkým hlasem

" To na mě neplatí. Postačilo mi, že jste mi naslouchal. "

Pak se otevřely dveře od zpovědnice

a on tiše odešel.

Já jsem v ní ovšem chvíli setrval,

neboť jsem pocítil ruměnec na své tváři

a jakýsi příjemný pocit v podbříšku.

. . .

Večer nemohl jsem spát.

V mysli jsem měl stále jeho slova,

která se proměňovala v nemravné představy.

Bože, jak jsem byl zoufalý.

Pocit horkosti, který ustal

se opět dral do mých žil.

Nemohl jsem si pomoct.

Vyběhl jsem ze svého skromného pokoje lehce oděn

a zastavil se před pozlaceným oltářem,

jež mi měl být útěchou.

Zde jsem poklekl a spjal ruce k sobě . . .

" Snad nemáte hříšné myšlenky, Otče? "

Rozezvonila se slova do ticha a já vykřikl.

" Neměl byste tu být. "

Ovšem ten, jež ujímal místo v lavici se smál.

" Povězte na co jste myslel? "

Odvrátil jsem tvář a neodpověděl mu.

. . .

Bože, jak jsem byl vystrašený.

Ten muž,

který lapil mou mysl hříšnými obrazy

a mé tělo uvrhl do zakázané vášně

se najednou objevil v prázdném kostele

a znovu mě dráždil svými slovy.

Rozhodl jsem se,

že se postavím čelem Ďáblu,

jež mě svádí na trnitou cestu

a jednou provždy vyřeším tento spor

co mě svírá v okovech.

" Takže jste to poznal. " vyrušil mě z přemýšlení

a zamířil k oltáři,

kde jsem stál.

" Co jsem poznal? " 

Znervózněl jsem ve svém hlase.

" Vzrušení. "

Jako sladká ozvěna mi znělo v uších to slovo,

které jsem tak moc odmítal vyslovit nahlas.

" Ale ještě jste nepoznal rozkoš, Otče. "

. . .

Z krku sundal si dlouhý šál

a přistoupil ke mě tak blízko,

až jsem pocítil jeho dech.

" Máte strach? "

Zeptal se s tajemným úšklebkem

a já ztěžka polkl.

" Měl byste. " řekl a náhle mě políbil.

V ústech cítil jsem jeho hrubý jazyk,

jež si hrál s mým

a tělem mi proudilo nepopsatelné vzrušení,

které mě přinutilo slastně vzdychat.

Jeho vášeň neustávala, právě naopak.

Byl jsem jím pohlcen!

Zcela neschopen se bránit!

Neboť ve víru jeho neutichajících polibků

svázal mi ruce šálou

a nenasytně ztrhl ze mě oděv.

" Ne! " vykřikl jsem zděšením,

že úplně nahý se svázanýma rukama

ležím na posvátném oltáři

a ani nemohu zakrýt svou vzrušenou tvář před Bohem.

" Jaký krásný obraz se naskytl mým očím. "

promluvil spíš sám k sobě

a poté zvedl ze země lahev s pro mě neznámou tekutinou.

" Absinth! " řekl vítězoslavně.

" Co je to? " zeptal jsem se pln strachu.

" Afrodiziakum, Otče. "

Otevřel lahev a zbytek toho smaragdového nápoje

vylil na mé tělo.

" Co to děláte? " křikl jsem, 

ale on dál pokračoval v mém vášnivém trýznění

a začal sát z mých bradavek ten Ďábelský mok.

Jazykem plul po mé pokožce

a já se prohýbal pod tou vášní.

Pak jeho ústa vkradla se do mého klína,

kde mě dohnal k dráždivým výkřikům.

" Jen  křič! Volej svého Boha a pros ho o milost! "

. . .

Uspokojen těmi nemravnými ústy

bezvládně leželo mé tělo a chvělo se.

" Dýchejte, Otče, neboť pravá rozkoš teprve přijde. "

zašeptal mi do ucha a poté se svlékl.

Okouzlilo mě to božské tělo

i se všemi těmi hříchy vrytými do opálené pokožky.

Okouzlily mě jeho praktiky,

kterými mě zotročil.

Okouzlil mě tak moc,

že ačkoliv jsem nesměl,

žádal jsem od něho víc.

Připraven poznat rozkoš

oddal jsem se pronikavé bolesti,

jež mi způsobil drsným vniknutím.

Avšak posléze pocítil jsem z jeho hadích pohybů

nepopsatelný pocit dohánějící mě k totální extázi . . . 

Tak slastné a na pár vteřin nechutně uspokojivé

pomyslel jsem si po vyvrcholení.

. . .

" Tak tahle chutná svátost. "

Oblízne své sličné rty a podívá se na mě . . .

To byl poslední pohled, jež mi věnoval

a poslední slova, která mi řekl,

než se za ním nadobro zavřely dveře kostela.

Pak už jsem NIKDY nespatřil toho muže,

jehož příchod provázel křik a strach,

jehož odhalená hruď vzívala slávu Ďáblovi

a nutila tak lidi utíkat pryč.

Už se nevrátil a já nespatřil jeho tvář . . .

 . . .

Navždy budu uchovávat ve svém Srdci hřích

z onoho osudného večera,

abych si připomínal jak sladce chutná

a zotročuje naše těla.