„Kolejí spojky počítaly kola vlaků, jelo se dál vagón to vodkejval…“ několik syrových hlasů doprovázených otlučenou kytarou, kde neladila jedna struna, burácelo po perónu. Starší ročníky se nelibě otáčely na jejich majitele.   

„Kovbojíčkové,“ uplivl si jeden muž. Měl vlastně pravdu. Roztodivné oblečení těch lidiček doplňovaly různé typy kovbojských klobouků. Trampové. Pro jedny banda lotrů, kteří se flákají a určitě plánují nějakou lumpárnu, pro druhé snílci kteří věří chimérám o svobodě a cítí se být těmi, na které si vlastně hrají.  A hrají, nebo jsou to v duši ti nezkrocení jezdci z plání, či následovníci Velkého Manitoua? Těžko říci. 

                                 Mezihra

                                -Setkání-

Běžel po střeše dál, pak se odrazil od hrany domu, vyskočil a zachytil se římsy okna paneláku naproti. Obrovskou rychlostí vyšplhal nahoru. Otočil se. Zombie vyběhly z domu, chvíli se rozhlížely, pak ho spatřily a začaly lézt za ním. Nadlidskou rychlostí se vydal Jacob městem, aby našel své přátele. Jestli je zastihly tyto zombie též, určitě měli velké problémy. Musel je najít a pomoct jim. Překonával obrovskou rychlostí blok za blokem, když uslyšel střelbu. Rychle k onomu místu zamířil.

„Vyrostl,“ zašeptala a znovu, na nějž hrdostí pohlédla. Příští rok bude maturovat a pak určitě půjde na vysokou školu.

Vlak najel na výhybky a vagónem to zaškubalo. Petr otevřel oči a rozespale se rozhlédl.

                „Kde jsme, babi?“

                „V Holešovicích. Za chvilku vystupujeme.“

Petr se protáhl a pomalu vstal. Z přihrádky sundal svůj i babiččin batoh. Teta na Slovensku jim zase nandala výslužku ze zabíjačky, jako by v Praze byl hladomor.

O tři dny později...