Červánky hází stíny na palouk vprostřed lesů, kde pasou se laně. Ptáci neúnavně zpívají tu svou písničku a z dálky se blížící nebezpečí je nechává v klidu. Soumrak se sklání nad lesem a s ním přichází na palouk skupina lidí v temné kápi a s sebou přivádí dívku, která plaše kouká všude kolem sebe a vypadá, že neví, co se s ní vlastně děje. Lidé v kápi se postaví do úhledného kruhu a dívku hodí doprostřed. Vypadá zmateně, přesto necítí strach. Nejvyšší postava začne předčítat ze staré knihy v kožené vazbě. Lesem zašumí neklid a ptáci ztichnou. Zvedá se vítr a obloha ztěmněla.

Každou chvíli sedávám na skalnatém ostrohu nad údolím. Je to velmi malebné místo, když si odmyslím to sídliště, které je vidět v pozadí a pak i zbytek města. Zavřu oči a nechám skálu hřát má záda a vyprávět příběhy. Přes semknutá víčka se mi dere do očí rudý svit zapadajícího slunce koupajícího se ve vaně plné červánků. Miluju tyto chvíle. Jsou k nezaplacení. Dokážu tady sedět věčnost, dokud černá skála vydává teplo půjčené od naší hvězdy. V létě to bývá hodně dlouho, zato v zimě si raději do sněhu ani nesedám.

Vše začíná v městě zvaném Chicago a ke všemu na Vánoce. Ulice byly ověšeny girlandami a z výloh krámů se na kolemjdoucí zubil obtloustlý plyšový Santa. Z rozhlasu zněla jedna vánoční odrhovačka za druhou a vše se zdálo poklidné a plné sváteční nálady. Dokonce i majestátně vyhlížející hotel a restaurace Zlatá kachna vábil zákazníky bohatou výzdobou. Jídelní lístek tohoto podniku byl však tak drahý a nezajímavý, že se jen málokdo obtěžoval do restaurantu zajít. Přesto na chodníku potřísněném šedou a matlavou sněhovou břečkou zastavilo černé auto.

Povídka Cesta mrtvé duše a prázdného těla je z knihy Rytíři a jiná havěť.

Další povídky 14leté autorky můžete zhlédnout na www.agatakestrankova.cz.