|
Domovská stránka
Falkonea - literární server - povídky, příběhy, fantazie
|
Povídky -
Horor
|
|
Napsal uživatel Siggi
|
|
Čtvrtek, 26 Srpen 2010 17:36 |
|
Cesta vlakem byla úmorná. Paní Hovorková sledovala pokradmu svého vnuka. Měla jen jeho. Dcera se loni zabila i s manželem v autě a zbyl jen Petr, jejich syn. „Vyrostl,“ zašeptala a znovu, na nějž hrdostí pohlédla. Příští rok bude maturovat a pak určitě půjde na vysokou školu. Vlak najel na výhybky a vagónem to zaškubalo. Petr otevřel oči a rozespale se rozhlédl. „Kde jsme, babi?“ „V Holešovicích. Za chvilku vystupujeme.“ Petr se protáhl a pomalu vstal. Z přihrádky sundal svůj i babiččin batoh. Teta na Slovensku jim zase nandala výslužku ze zabíjačky, jako by v Praze byl hladomor.
|
|
|
Povídky -
Sci-fi
|
|
Napsal uživatel Shelma
|
|
Neděle, 25 Červenec 2010 18:20 |
|
Kdo by nechtěl nahlédnout do budoucnosti lidstva nebo možná, alespoň na malou chvíli se v ní přímo ocitnout... Fiktivně natáhnout ruku a maličko poodhrnout oponu budoucnosti. Pokud překonáme mediálně zprofanovaný, prokletý rok 2012 a na světě nezvítězí lidská chamtivost a touha po moci, která by uvrhla tento svět do třetí světové války a v dějinách lidstva zřejmě poslední, pokud tedy vylouloučíme tyto dvě alternativy zániku lidstva, jaká bude budoucnost, co bude dál .... za pár desítek a stovek let?
|
|
Povídky -
Fantasy
|
|
Napsal uživatel Aliicia
|
|
Neděle, 25 Červenec 2010 10:31 |
Probudím se do podzimního pošmurného rána. Za okny bubnují kapky deště a já jsem si dnes mohla přispat, neboť je víkend. Zachumlám se tedy do peřiny a slastně zavřu oči. Ještě na malou chvilku. Někdo kdysi řekl, že spánek je sladší, než med. A mě nezbývá, než souhlasit. Neznám nic sladšího. Zezdola slyším tiché šouravé kroky a vůni domácí polévky. Babička přijela. Vždycky nám vaří v předvečer svátku všech svatých, tedy na Hallowen, který každoročně, snad už od mého narození, trávíme celá rodina pospolu. Slavíme všichni, až na mámu…
Zemřela, když jsem se narodila. Vlastně ani nevím, jak vypadala. V domě nevisí jediný její obrázek, ale prý byla moc krásná a jsem jí hodně podobná, jen vlasy mám po tátovi, tmavé….
Znovu otevřu oči.
|
|
Povídky -
Fantasy
|
|
Napsal uživatel Kachna L.A.G.
|
|
Pondělí, 19 Červenec 2010 15:15 |
|
Často přemýšlím, co je vlastně po tak zvaném odchodu z tohoto světa. Dosti mě i láká exorcismus a věci jemu blízké. Přesto si však vytvářím svou vlastní skutečnost. Nevím přesně kam bych mohla tuto povídku zařadit, ale snad by mohlo fantasy být nejvístižnější, protože, přeci jen na horor to není snad až tak strašidelné. V mnoha ohledech se to možná vymyká běžným vzorům, které pro to používám (exorcismus, nadpřirozeno...), ale každý na to přece hledí svým pohledem a psaní je od toho, aby jsme se realitě dokázali i přiblížit, ale podle mne hlavně oddálit.
Budu ráda, když mi mou práci ohodnotíte, popřípadě s něčím poradíte atd. :)
|
|
Povídky -
Ze života
|
|
Napsal uživatel Siggi
|
|
Pátek, 09 Červenec 2010 13:08 |
|
Skřípění brzd mi dolehlo do uší. Jen se ještě přede mnou mihly světla auta a pak… Proklatý déšť, pomyslel jsem si. Probudil jsem se. Kde to jsem? Poděšeně se rozhlížím. Ležím ve své posteli ve svém pokoji. Proboha, vždyť je to u dědečka na chalupě! Jenže, ta už dávno nestála. Ani děda už nebafal ze své fajfky na zápraží. Vstal jsem a jal se luštit tu záhadu. Ne, to je sen. Určitě je to sen a já spím. Měl bych se vzbudit, a jet do práce, nebo šéf bude zase významně listovat v zákoníku práce. Ale, jak se probudit? Aha, musím si znovu lehnout a..a… a co? Z úvah mne vyrušil škodolibý smích. Otočil jsem se. Ve dveřích stála…
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 Další > Konec >>
|
|
Strana 1 z 8 |
|
